Proč mě kniha zaujala : Kniha Zaklínač mě zaujala protože se mi líbí hra.
Děj: Placený
i dobrovolný lovec tvorů mantichor,
trollů, vidlohonů, strig, amfisben, upírů, vlkodlaků.Geralt z Rivie ovládá bojové a magické
techniky.Geralt byl podroben mutaci z které si odnesl bíle vlasy.
Ukázka: I.
„Už odtamtud nevyleze, jasná věc," prohlásil poďobaný povaleč a sám sobě přesvědčeně přikyvoval. „Je to
už dýl než hodinu, co slezl dolů. Je po něm."
Obyvatelé městečka shromáždění ve zříceninách zaraženě mlčeli, upírajíce oči do černého otvoru v rumišti -
vchodu do podzemí. Tlouštík ve žluté kamizole přešlápl z nohy na nohu, odkašlal si a smekl pomačkaný
biret.
„Počkejme ještě," navrhl a setřel si pot s obočí.
„Na co?" vyštěkl poďobanec. „V těch chodbách dole číhá bazilišek. Už jsi zapomněl na ty, co šli na něj,
rychtáři? Ani jeden se nevrátil. To ti nestačí? Na co máme ještě čekat?"
„Dohodli jsme se přece," zamumlal tlouštík nejistě.„Nemůžeme..."
„Dohodl ses se živým, rychtáři," přerušil jej poďobancův kumpán, pořez v kožené řeznické zástěře. „Ale
teďko je už bradou nahoru, to je bez debat. Od začátku jsem věděl, že tam zařve, tak jako ti před ním. Vlezl
tam jako úplnej trouba: bez zrcadla, akorát s mečem. A bez zrcadla si s baziliškem nikdo neporadí, to ví
každý malý dítě."
„Aspoň jsi ušetřil grošíky, rychtáři," přisadil si poďobaný. „Odměnu za baziliškovu hlavu není zatím komu
vyplatit. Můžeš se klidně vrátit domů. O čarodějníkova koně s nákladem se postaráme my; co kdyby ho chtěl
někdo ukrást?"
„Se ví," přisvědčil řezník. „Kobyla je silná a vaky pěkně nacpaný. Kouknem se, co v nich může být, ne?"
„To nejde... Copak jste..."
„Kušuj, rychtáři, a radši zalez. Abys neschytal!" okřikl ho poďobanec.
„Pěkná kobyla," oceňoval koně řezník.
„Ale ty ji necháš na pokoji, chasníku."
Řezník se pomalu otočil k člověku, který za zády shromážděných čumilů vystoupil z průlomu v pobořené zdi.
Cizinec měl husté, kučeravé, kaštanové vlasy, přes vatovanou prošívanici měl navlečenu hnědou tuniku a
na nohou vvsoké škorně. A žadnou zbraň.
„Běž od toho koně," pokračoval s jedovatým úsměvem. „Cizí kíni a cizí vaky. Po cizím majetku šilháš svýma
prasečíma očima, natahuješ po něm svoje špinavé pazoury. To je ale hanba."
Poďobaný zvolna vsunul ruku do záňadří blůzy a tázavě pohlédl na řezníka. Ten téměř neznatelně přikývl a
pohlédl směrem k hloučku lidí. Vvstoupili z něj dva nakrátko ostříhaní hromotluci. V rukou drželi palice,
jakými se poráží dobytek.
„Co jseš zač?" zeptal se poďobaný s rukou zastrčenou pod blůzou, „že nám tady kážeš o dobrých
manýrách?"
„Po tom ti nic není, chasníku."
